MŮJ PŘÍBĚH
Provázím ženy, které cítí, že už nechtějí jen fungovat, ale žít víc v souladu se sebou. Nejen přežívat, ale život si užívat! Vrátit se k sobě a vytvořit novou kapitolu života, i když ji možná ještě nevidí. Vytvářím bezpečný prostor pro zklidnění, pochopení, návrat k intuici a místo pro nový začátek.
Dnes ...
„Dnes žiju život, ve kterém se cítím dobře na těle i na duši. Dělám smysluplnou práci, která mě baví, naplňuje a neskutečně si užívám propojení podobně naladěných a inspirujících lidí. Plním si své cestovatelské i podnikatelské sny. Užívám si naplno okamžiky se svou milující rodinou. Jsem vděčná.“
Dovoluju si cítit – radost, smutek, lehkost i ticho. Když mám chuť, tančím. Když mám chuť, zpomalím. A říkám svému životu velké ANO! Věřím životu. Věřím sobě.
Dříve
V roce 2011 jsem zažila období, kdy jsem naplno uvěřila, že všechno je možné. Jako au-pair jsem cestovala po USA i Evropě, navštívila místa, o kterých se mi dřív ani nesnilo, a poprvé pocítila opravdovou svobodu. Zároveň jsem ale dlouhé hodiny pracovala, vyměňovala čas za peníze a věřila, že právě to mi přinese štěstí.
Zlom - ztráta milovaného člověka
Zlomovým bodem byla ztráta mého tatínka, která zásadně změnila můj pohled na život. Událost, která mnou otřásla víc, než jsem si kdy dokázala představit, a během jediného okamžiku změnila všechno, čemu jsem do té doby věřila.
Ocitala jsem se v bolesti, zmatku a hluboké únavě. Byla rána, kdy jsem seděla na posteli a nedokázala se pohnout. Ne proto, že bych nechtěla – ale proto, že jsem nevěděla, proč vůbec vstát. Dlouhou dobu jsem spíš přežívala než skutečně žila. Přestávala jsem rozumět sobě i životu.
Svět běžel dál. Já měla pocit, že jsem zůstala stát.
Hledání cesty zpět
Dlouho jsem nevěděla, kudy jít. Jen jsem cítila, že takhle už to dál nechci. Začala jsem hledat oporu – nejdřív venku, později uvnitř sebe. Seberozvoj, práce s tělem, myslí i intuicí…
Ne proto, že bych chtěla být „lepší“. Ale proto, že jsem chtěla znovu cítit život.
Moje cesta uzdravení
V roce 2015 jsem poprvé veřejně promluvila o svém příběhu. Byl to okamžik, kdy se ve mně něco uvolnilo a já si dovolila přestat se schovávat. Ten podzim jsem odjela za sestrou do USA, narodil se mi synovec a já znovu pocítila svobodu a vděčnost za život. Po dlouhé době jsem se dokázala opravdu nadechnout.
Postupně jsem se začala vracet k sobě. Kurzy, ženské kruhy i terapie mi pomohly znovu slyšet svůj vnitřní hlas. Zlom přišel během hluboké meditace na jednom živém semináři. Se slzami v očích mi došlo, že už nechci čekat „na potom“. Že chci žít tady a teď!
Začala jsem naslouchat sobě víc než očekáváním okolí. Vztahy, které nebyly v souladu, se přirozeně uvolnily. Do života přicházeli lidé i příležitosti, které se mnou ladily. S tím se postupně vrátil klid, důvěra i radost — a můj život se začal přirozeně měnit.
A začaly se doslova dít zázraky!
Den za dnem jsem se stávala vděčnější, radostnější, sebevědomější a spokojenější, otevřená novým možnostem, příležitostem a vše, co život přináší. Do života jsem si přitáhla podobně naladěné lidi, se kterými jsme se na cestě za naším snem povzbuzovali, podporovali a já se opět stávala vědomou tvůrkyní svého života.
Navštívila vysněné Rio, vrhla se do online podnikání, začala jsem investovat do drahých kovů, díky čemuž jsem absolvovala koučovací kurz a splnila si sen o koučování. Ty nejtěžší okamžiky v našem životě vnímám jako zdroj naší největší síly – navrácení se k sobě samým. Ne jako konec – ale jako začátek. Je to nekončící životní proces a i já se stále s pokorou učím.
Proč to sdílím
Svůj příběh nesdílím proto, abych otevírala bolest. Sdílím ho proto, abys věděla, že změna je možná.
A že i Ty můžeš najít cestu zpátky k sobě – svým tempem, jemně a s respektem.