Jsem vděčná tanečnice svého života, certifikovaná specialistka vzdělávání a v neposlední řadě spirituální koučka pro ženy, které si chtějí od život užívat, nejen přežívat. Ukazuji lidem, že i po životní tragédii můžete žít život svých snů plný radosti, hojnosti, lásky i naplnění. Věřím, že má smysl snít, že má smysl žít a je jen na nás tomu uvěřit.
Dnes ...
Dnes žiju život, ve kterém se cítím dobře na těle i na duši. Dělám smysluplnou práci, která mě baví, naplňuje a neskutečně si užívám propojení podobně naladěných a inspirujících lidí. Plním si své cestovatelské i podnikatelské sny. Užívám si naplno okamžiky se svou milující rodinou. Jsem vděčná za každý den, za každé nové ráno.
Vím, že mám nekonečné a neomezené možnosti a vše si ke mně najde cestu v ten pravý čas. Důvěřuju životu, důvěřuju v sebe. Miluju svůj život a vím, že život miluje mě! Když mám chuť, tak tančím (třeba i v dešti), když mám chuť tak brečím, dávám naplno průchod svým emocím a říkám svému životu velké ANO!!! Jsem vděčná, že tu mohu být.
Ale vždycky tomu tak nebylo
V roce 2011, kdy jsem díky zákonu přitažlivosti zažila nejúžasnější léto mého života a nabyla dojmu, že všechno je možné, že dokážu cokoliv na světě a že nic není překážka! Jako au-pair jsem navštívila několik měst v USA – Las Vegas, Los Angeles, New York, Chicago, Vermont, Long Island, dále Orbetello v Toskánsku, Londýn v Anglii a během 3 měsíců jsem letěla tolikrát (do té doby ani jednou :), bydlela v těch nejluxusnějších hotelích, jedla v nejdražších restauracích, plula na jachtě i letěla soukromým letadlem a nezaplatila ani korunu, ba naopak! Domů jsem se vrátila s balíkem peněz a pocitem, že nic není problém a nic mě nezastaví. Pro sebe jsem si říkala, že tohle je mé nejlepší léto, jaké bude asi to příští?
Moc dobře si pamatuju na dobu v roce 2012, kdy jsem přítomnost své rodiny brala jako samozřejmost a peníze a práce u mě hrály velkou roli. V práci jsem tak častokrát trávila 10-12 hodin denně, vyměňovala čas za peníze a naivně si myslela, že mi přinesou šťastný, bezstarostný a naplněný život. Samozřejmě jsem se hluboce mýlila!
Ztráta milovaného člověka
V srpnu 2012, kdy jsem se jednoho dne vrátila pozdě z práce domů, taťka domů nepřišel – hledali jsme ho 3 dny a pak jsme obdrželi telefonát – taťka spáchal sebevraždu. Tenhle okamžik celou rodinu včetně mě srazil ke dnu a vryl se mi hluboko do duše. Taťku jsem hluboce milovala, byli jsme si blízcí a najednou tu ze dne na den nebyl. Všechno se mi najednou zbortilo jako domeček z karet. Zahalil mě obrovský smutek, vnitřní bolest, která se nedá popsat … bylo mi to obrovsky líto a chtěla vrátit čas, vyčítala jsem si to.
Najednou nic, čemu jsem věřila, nedávalo smysl, postupně jsem přestávala věřit… Od brzkého rána jsem se cítila bez energie, vyčerpaná, neustále jsem přemýšlela o minulosti, jaké to bylo, když taťka žil a co jsme mohli/měli udělat jinak. Práce i peníze najednou pro mě nebyly důležité. A já až tehdy pochopila moudrá slova mé mamky: „Peníze a práce vždycky budou, ale MY tu nebudem.“
Zoufalství, beznaděj, nespokojenost
Postupem času jsem byla vnitřně naštvaná na dům, na vesnici, kam jsem se po 5 letech byla nucena vrátit, byla jsem naštvaná částečně i na něj, že to měl být jeho život a ze všeho nejvíc jsem byla naštvaná sama na sebe, že mám tyhle pocity. Cítila jsem se zmatená a ztracená sama v sobě, bez radosti, naplnění a směru života.
I když jsem se sama snažila, den co den, jsem se utápěla ve smutku ze ztráty mého milovaného taťky, v sebelítosti nad nenaplněnými sny. Žila jsem ve strachu a zmatku, co v životě vlastně chci, v čem jsem dobrá a nedokázala jsem na tyto otázky najít odpověď.
Celkový stres a můj vnitřní kritik v hlavě živil nespokojenost se sebou samou, se svým tělem, což se časem projevilo častými chřipkami, vypadáváním vlasů i akné. Přidaly se úzkosti i panická ataka. Nevěděla jsem kudy kam. Nerozuměla jsem sobě, nerozuměla jsem ostatním. Cítila jsem se jako oběť své minulosti a věřila, že jsem odkázaná žít v depresi a šedi všedních dní.
Moje cesta uzdravení
Zlom nastal v roce 2015, kdy jsem si vyhledala a absolvovala seberozvojový kurz a poprvé jsem o svém příběhu veřejně promluvila. Ten podzim jsem také odjela za sestrou do USA na dovolenou, narodil se mi synovec a já znovu pocítila tu naprostou svobodu a obrovskou vděčnost za život!
V cestě seberozvoje jsem jako specialistka vzdělávání pokračovala dále, absolvovala jsem nejrůznější seberozvojové kurzy, semináře, webináře, které mě vždy posunuly dále, navštívila ženské kruhy, spojila se s různými lektory, kouči a koučkami, vyhledala si kinezioložku, psychoterapeutku, i průvodkyní tradiční čínské medicíny a v mém životě nastal obrat. Za těch 5 let jsem ušla velký kus cesty, ale opravdové probuzení jsem pocítila až po 30ce.
Na jednom úžasném živém semináři jsem zažila jednu z mých nejhlubších vedených meditací (doma mi předtím meditovat moc nešlo) – když jsem se po 40 minutách probrala se slzama vděčnosti v očích, věděla jsem, že už není cesty zpět, že mám na to plnit si své sny!
Že jednoduše není čas čekat NA POTOM, že se chci těšit z každého dne, plnit si své sny, stát se koučkou a svým příběhem inspirovat ostatní!
Po seminářích a konzultacích jsem do svého života začala uplatňovat techniky lektorů a koučů a věděla, že je to má cesta, jak se cítit lépe, jak více důvěřovat sobě, jak důvěřovat svému životu. Po pár týdnech vědomého praktikování jsem se cítit lépe opravdu začala, stále více často jsem se dostávala do přítomného okamžiku, do své přirozenosti a dávala přednost radosti a tomu, co mě baví, před tím, co musím. Postupně jsem získávala svou ztracenou sebedůvěru, věřila si víc a víc.
Nefungující vztahy, ať už v soukromém nebo pracovním životě se postupně vyřešily nebo lidé sami z mého života odešli.
Soustředila jsem se více na sebe a více než na problémy jsem soustředila na své možnosti, jak si mohu práci, osobní život zjednodušit, tak abych se cítila lépe a byla se sebou spokojená.
A začaly se doslova dít zázraky!
Den za dnem jsem se stávala vděčnější, radostnější, sebevědomější a spokojenější, otevřená novým možnostem, příležitostem a vše, co život přináší. Do života jsem si přitáhla podobně naladěné lidi, se kterými jsme se na cestě za naším snem povzbuzovali, podporovali a já se opět stávala vědomou tvůrkyní svého života.
Navštívila vysněné Rio, vrhla se do online podnikání, začala jsem investovat do drahých kovů, díky čemuž jsem absolvovala koučovací kurz a splnila si sen o koučování. Ty nejtěžší okamžiky v našem životě vnímám jako zdroj naší největší síly – navrácení se k sobě samým – je to nekončící životní proces a i já se stále s pokorou učím.